Vojenský areál pod Lerchovou ulicí

Bývalý vojenský areál mezi ulicemi Lerchova, Údolní a náměstím Míru v Brně využívala armáda od roku 1952 do konce 90. let 20. století. Od té doby je areál předmětem mnoha soudních pří a bez využití postupně chátrá.

Studené paprsky lednového slunce svítí na opuštěný vojenský areál na Kraví hoře v Brně, kde měl vyrůst polyfunkční dům Wilson.

Historie vojenského areálu

Plánek areálu s čísly použitými v textu článku.

Již ve 20. letech 20. století byly na parcele jihovýchodně od současného vojenského areálu vystavěny tzv. Sušilovy koleje - studentské ubytovací zařízení netypického tvaru trojcípé hvězdy. Přilehlý areál, původně sloužící zemědělství, byl v této době změněn na zahradu, která na místě stála až do roku 1951.

Přestože armáda na severních svazích Kraví hory působila nepřetržitě již od 2. poloviny 18. století, zahrada byla pro vojenské účely zabrána až v souvislosti s výraznou militarizací okolí v roce 1952. Zahrada byla definitivně zrušena v roce 1952 a z tohoto období pochází i armádní budovy autoparku. Československá a později také česká armáda využívala objekt přibližně do roku 2000, v roce 2003 byl předán městu.

Osobní vzpomínka

Pan Václav Křepelka narozený v roce 1945 vzpomíná: „Jsem ročník 1945 a od roku 1948 jsem bydlel s rodiči na dnešní Údolní 57 (původně Bedřicha Macků 5 a potom dlouho Třída Obránců míru 69). Po Údolní jsem chodil od roku 1951 do roku 1960 do školy nejprve na Náměstí míru za kostelem sv. Augustina a od roku 1954 na Lerchovu 63. Ještě jako předškolák jsem byl s matkou v Sušilových kolejích a pamatuji si, že tento prostor byl velkou zahradou, kde jsme byli dokonce něco koupit.

 Co se asi skrývá za kruhovým průzorem brány do vojenského areálu? Slepá okna zarostlá pavučinami v pozadí naznačují, že se v areálu za Sušilovými kolejemi opravdu skrývá „pohodové a útulné místo“, kam nedoléhá ruch velkoměsta.

Masarykova čtvrť byla počátkem padesátých let takřka totálně militarizována. Obě školní budovy na Lerchově 63 a 65, alumnát - dnes Biskupské gymnázium, budova nalepená těsně na faru, budovy dole na Údolní a Úvozu a samozřejmě areál Kraví hory po Němcích. Tam byly bojové útvary, pamatuji si tam koně, děla i tanky. Ty předtím vyjmenované budovy sloužily Vojenské technické akademii stejně jako celá zrušená brněnská technika či právnická fakulta. Vše v rámci velikášského projektu ministra Alexeje Čepičky. Do té zahrady se zakously nemilosrdně bagry asi v roce 1951 či 1952, ze Sušilových kolejí se stala kasárna Vnitřní stráže (vojsko ministerstva vnitra s fialovými brigadýrkami) a ty chátrající objekty v bývalé zahradě sloužily jako autopark. Ze školy jsme se dívali na základní výcvik vojáků i časté výjezdy aut.“

Víceúčelový dům Wilson

V roce 2003 předala armáda areál městu Brnu s desetiletou podmínkou neposkytnutí areálu pro komerční účely. Město areál svěřilo do správy městské části Brno-střed, načež již po třech letech v roce 2006 podmínku stanovenou Ministerstvem obrany porušila tehdejší starostka Brna-středu za Občanskou demokratickou stranu Dagmar Hrubá, která areál neoprávněně pronajala za účelem výstavby víceúčelového domu Wilson developerské společnosti Wilson property. Po sérii soudních jednání s protichůdnými výsledky byla za zneužití pravomoci při uzavření pro město nevýhodné smlouvy v roce 2014 odsouzena k 18 měsícům podmíněného odnětí svobody, čímž vyvrcholila jedna z nejznámějších afér politiků v Brně na počátku 21. století.

Po odstoupení starostky Dagmar Hrubé a zahájení dalších soudních sporů, tentokrát mezi Ministerstvem obrany, které uložilo městu pokutu za porušení původní smlouvy a nakonec v roce 2014 vzneslo požadavek na navrácení areálu, městskou částí, městem Brnem a společností Wilson Property a vypovězení smluv (nájemní a o spolupráci) ze strany měststké části v roce 2015 areál na počátku roku 2016 dál chátrá zcela bez využití, přestože se objevují nadějné snahy místních obvyatel o jeho oživení.

V průběhu necelých 20 let od odchodu armády z areálu proběhla řada jednání o jeho využití na všech úrovních městského vedení počínaje místními občany, přes zastupitele a rady městské části i magistrátu. Předpokládatelný odpor zdejších obyvatel proti výstavbě bytového či polyfunkčního domu se tak periodicky přetavuje v návrhy vykazující různou míru bizarnosti od sběrného dvora přes volnočasové centrum, supermarket, klubovny neziskových organizací či podzemní garáže. Skutečná budoucnost areálu je však v roce 2016 stále nejasná.

Oživení areálu v roce 2016

Doplněno v červenci 2016: od jara 2016 se o areál intenzivně zajímají dobrovolníci z Občanského sdružení Masarykova čtvrť, kteří v areálu uspořádali několik brigád, během kterých provedli základní úklid a vyklestění křovin a zprostředkovali příležitostné využití areálu pro společenské akce, přednášky a příměstský dětský tábor Junáka o letních prázdninách. Aktuálně probíhají úvahy o dalším využití areálu v nejbližší budoucnosti.

A to je on - malý vojenský areál uprostřed vilové čtvrti zarůstající stepními travinami. Tady měl stát polyfunkční dům Wilson nazvaný na počest amerického prezidenta Wilsona, pravděpodobně v souvislosti s nedalekým Wilsonovým lesem.

Areál je ve středně špatném stavu. V budovách už leccos chybí, ale k totálnímu zničení mají ještě daleko. V lednu 2016 se zdálo, že jejich další využití je stále možné.

Celý areál zavání bizarností. Nejde jen o podivné malůvky či Ladovu krávu tančící na bruslích, která jako by pocházela z laciného horroru.

Původně šlo zejména o garáže pro uskladnění a patrně i opravy a výuku týkající se vojenských motorových vozidel růrných druhů.

Očíslované věšáky nám připomínají slavné řetízkové šatny v ostravských dolech. Jejich skutečný účel ale zůstává zahalen tajemstvím.

Že areál sloužil původně i k výukovým účelům, je patrné z trosek posluchárny v budově 1.

Elegantní řasy a plísně malují obrazy na místě, kde kdysi stávala školní tabule.

Pohled otevřenými vraty z budovy 1 na budovu 2. Tady se zastavil čas.

Obě hlavní podélné budovy s garážemi, výukovými a společenskými prostory kryjí plytké sedlové střechy s těsnými půdními prostory.

Střecha je typicky vojenská, z vlnitého plechu přišroubovaného ocelovými vruty do dřevěné konstrukce. Víceméně neprotéká (pohled z budovy 1 na budovu 2).

Budova 2 s hlavním sálem a anténou.

Pohled na zchátralou budovu 2 v areálu „Wilson“ s kostelem sv. Augustina na náměstí Míru v pozadí.

Ó proč tak pozdě? řek jsem k ní. Poslední slunce na sítí, zvony mi v mlhách umlkly, jsou ptáci v travách ukrytí, mé louky teskní vůní mdlou a vody sešeřeny jsou a přes přívozy stíny jdou a všecko planou je už hrou.

Nejvyšší povolená rychlost v areálu činí 12 km/h.

Opuštěné dílny v budově 2 areálu „Wilson“.

Náčelníka dílny jsme bohužel nezastihli.

Také jeho kukani cosi schází.

Když vojáci areál na Kraví hoře opouštěli, řada lidí se radovala. Později se však radost změnila, když ne přímo ve smutek, tak alepsoň v zaražení.

Také v této dílně budovy 2 probíhala výuka oprav motorových vozidel.

Podlahy jsou tu vydlážděny zvláštními cihlami nebo dřevěnými špalíky, tlumícími hluk a vstřebávajícími olej.

Opravárenská jímka v budově 2 na severní straně areálu.

Stěnu zde zdobí nápis „dílna vzorných oprav techniky“.

Najdeme tu však i jiné zvláštní nápisy a sdělení.

Severní část budovy 2 je jedinou dvouposchoďovou stavbou v areálu se suterénem a vyvýšeným prvním patrem.

Jde o nejhonosnější část areálu, která jediná není technickým provozem, ale ukrývá bývalé kanceláře a společenské prostory.

Výzdoba sklepních prostor už poněkud pozbyla na své eleganci socialistického umění 70. let.

Suterén ukrývá mimo jiné plynovou kotelnu.

Originální kotle Destila se zde zatíám nerušeně proměňují v muzejní exponáty.

Cedulky vyhotovené vojáky odkazují k dobám, kdy čeština a slovenština žily nejen v armádě dokonalou symbiózou.

Těžko říct, k čemu největší místnost v suterénu sloužila, mohlo jít třeba o malou tělocvičnu.

Právo z dubna 1997 svědčí o postupném střízlivění české společnosti z období kupónové provatizace. Povšimněte si dodnes frekventovaných jmen.

Jako mnoho jiných objektů, také budovy pod Lerchovou ulicí utrpěly ventilací agresivity občanů slabší mysli. Projevuje se třeba vytloukáním oken, ale může hrozit i důsledky mnohem závažnějšími.

Tento plechový přístřešek nedaleko hřiště 5 byl pravděpodobně skladem pohonných hmot.

Pohled od severovýchodu na studené lednové slunce jen s obtížemi protrhávající ranní mlhu.

Pravděpodobně nejmladší a nejméně kvalitní součástí areálu je montovaná budova 3, sloužící původně jako výukové prostory a ubikace.

Typická chodba v ose budovy 3 spojuje jednotlivé pokoje.

Místnost v budově 3 jako ideální klubovna, poničená vandaly a odsouzená k zániku bez užitku.

Jsou lidé, kterým rozbíjení televizních obrazovek přináší zvláštní uspokojení. Asdi si uvědomili, že bez set top boxu už by stejně neposloužila.

Plynová kamínka ohlodaná na kost.

Toaleta je ještě poměrně funkční, zato ohřívač vody dostal přímý zásah.

V montované budově 3 se nacházely také laboratoře.

Jedinečným dokumentem o programu posádek je rozpis směn, poskytující fragmenty denního rozvrhu vojáků.

V nenápadném chlívku pod korunami rozložitých borovbic se ukrývá druhá plynová kotelna.

Také zde je baterie kotlů připravena k víceméně okamžitému zážehu.

Pohled na sklad před hřištěm 5 a budovu 2 od severozápadu.

Vojenské státní poznávací značky nahrazují písmenný kód číselným.

V těsné blízkosti vojenského areálu mezitím studenti navštěvovali základní školu a gymnázium.

Zbývá odhalit poslední tajemství areálu. Třeba nebezpečí ukryté za kruhovým otvorem ve zdi.

Firma Wilson Property žádá na městě Brně odškodné mimo jiné za zahájenou demolici uvnitř areálu, která však podle zástupců města vůbec neproběhla. Nejspíš šlo o tuto zhroucenou buňku v jižním cípu areálu.

Hledá se svobodník Váleček Karel. Má tu nějakou rozdělanou práci! Svobodník Váleček se již našel (viz komentáře pod článkem) a od jara 2016 za něj pořádek dělají dobrovolníci z Masarykovy čtvrti.

Číselm 6 je na plánku označeno zákoutí s přístřeškem v jihovýchodním cípu areálu, oddělené zdí a docela ukryté před zbytkem světa.

Betonová vana sloužící nejspíš k vypouštění oleje připomíná s trochou fantazie antický oltář k obětování živých zvířat bohům.

Těsně za hranicí areálu lze pak narazit i na podzemní záhady. To už je ale úplně jiná kapitola…